*CACTACEAE (KAKTUSOVITÉ): 

Nesmírně bohatá čeleď kaktusovitých obsahuje v cca 100 rodech přes 2000 druhů, do čehož se nepočítají četné odrůdy (variety).Všechny druhy této čeledi pocházejí původně z Ameriky, avšak některé rody, jako třeba Opuntia, byly lidmi zavlečeny na všechny kontinenty a zdomácněli tam.

Jméno této čeledi se často používá v obecné mluvě pro všechny sukulenty.Lidově se označují jako ,,kaktusy" všechny dužnaté a trnité rostliny trochu neobvyklého vzhledu.Jméno pochází z řečtiny (kaktos) a použil je v roce 1753 Carl von Linné jako pojmenování pro rod Cactus , do nějž shrnul 22 tehdy známých druhů kaktusů.

Řekové v antické době přirozeně kaktusy ještě neznali - konec konců pocházejí tyto rostliny z Ameriky.Nebyl to tedy kaktus, nýbrž ostnitý artičok, co Theophrastus (3. stol. př. Kr.) popsal ve svém díle Historia plantarum pod jménem kaktos.Kaktusy jsou vesměs sukulenty a čeleď Cactaceae se dělí podle morfologických vlastností druhů do osmi tribů a početných subtripů.Zelený, velmi dužnatý stonek těchto rostlin plní všechny úkoly, které u běžných rostlin normálně plní listy, zvláště fotosyntézu - zejména proto, že listy jsou silně redukovány nebo úplně chybějí.Jedinou vyjímku v tom představuje rod Pereskia, který je proto považován za spojovací článek mezi rostlinami s normálně vyvinutými listy a kaktusy.Důvod, proč je přesto počítán ke kaktusům, spočívá v tom, že jeho zástupci jsou stejně jako kaktusy vybaveni tzv. areoami.To jsou zakončení zkrácených větévek, které mohou nést polštářky chlupů, trny nebo ostny a jsou pro kaktusy charakteristické.Fyziologicky se areoly podobají nodům (uzlinám) zástupců jiných rostlinných čeledí.Trny kaktusů jsou výrostky pokožky.V případě, že vniknou člověku do kůže, je možné je snadno odstranit; na rozdíl od nich trny rostlin čeledi Euphorbiaceae (pryšcové) nelze odstranit bez poranění.U zástupců rodu Opuntia ovšem vyrůstají v areolách kromě silných trnů také chomáčky malých štětinových trnů zakončených zpět zahnutými háčky (glochidií), které velmi snadno vnikají do kůže a dají se odstranit jen pinzetou.

Notocactus mammulosus:Rod Notocactus je význačný svým dokonale kulovitým tvarem.

Stonek kaktusů je obzvláště dužnatý a velmi rozšířený, aby mohl při dešti přijmout i velká množství vody.Podle druhu může mít nejrůznější tvar.Mnozí zástupci mají charakteristická harmonikovitá žebra nebo hrbolky,které při velké nabídce vody umožňují, že se rostliny roztáhnou a přijmou tak co nejvíce vody.Za sucha se však opět stáhnou.

Zvláště často se u kaktusů vyskytují válcovité tvary stonků (např.rody Cereus, Espostoa a Cleistocactus).Jsou jednoduché či rozvětvené a stářím mohou tvořit vysoké sloupy či stromovité formy.Zvláště nápadný vzhled mají kaktusy ,,Saguro" v Mexiku, které mohou být vysoké až 20 metrů.Báze kmene těchto obrů vypadá jako zdřevěnatělá, ve skutečnosti však není ze dřeva, ale z robustního roubovitého pletiva.Existují i četné nízké nebo kulovité tvary, které jsou pro přežití ideální, protože takové rostliny mají v poměru ke svému objemu nejmenší možný povrch, a proto ztrácejí výparem co nejméně vody.Jeden z nejznáměších a nejčastěji pěstovaných kulovitých kaktusů je Echinocactus grusonii, druh označovaný sarkasticky jako ,,stolička pro tchýni".Vědecké jméno pochází z řeckého echinos,což znamená ,,ježek", a vztahuje se na žluté trny pokrývající stonek.Trny a ostny nechrání rostlinu jen před zvířaty, ale i před ultrafialovým zářením, a minimalizují také výpar.To je také důvod, proč jsou trny zvláště husté v horní části stonku, kde je ozářeí sluncem nejintenzivnější a kde jsou nejjemnější mladá pletiva, z nichž se obvykle vyvíjejí i květy.Tento znak je silně patrný zvláště u druhů rodů Discocactus a především pak Melocactus, které tvoří na vrcholu tzv. cefánium,jakýsi čupřinovitý útvar ze štětin a vlásků, někdy barevně odlišný od zbytku rostliny, na němž se v době květu objevují květy.

Husté vlásky a štětiny crání kaktus před horkým slunečním zářením.U druhů Echinocereus senilis ,,dědeček" (vlevo) a vedle něho Espostoa lanata, poukazuje na hustý porost již jejich jméno.Vlevo na obráku vidíme Echinopsis mammillosa s nálevkovitým květem.

Neobyčejným jevem, který někdy můžeme u kaktusů pozorovat, je tzv. fasciace neboli svazčitost.Jde o pruchu růstu vyvolanou viry nebo bakteriemi na vrcholu stonku, který se rozlišuje v hřebínkovitý útvar, tzv. kristátní útvar nebo kristát. Sběratelé se velmi často snaží množit takové exempláře řízky nebo roubováním.

U rodu Opuntia je stonek větvený a rozčleněný na listům podobné zploštělé nebo válcovité segmenty, které se nazývají kladodidla.Jsou to ploché zelené výhony, které přejímají úlohu listů - fotosyntézu.

Také epifyty, které rostou v tropických lesích Střední a Jižní Ameriky, mají dlouhé stonky, složené z listovitě zploštělých výhonů.Tyto kaktusy jsou velmi ceněny pro své velké, nápadně zbarvené květy.Nejrozšířenějším rodem je Epiphyllum (dříve označovaný jako Phyllocactus).V obchodech se prodávají i četné druhy rodů Zygocactus a Schlumbergera, mezi nimi rovněž oblíbený ,,vánoční kaktus" Schlumbergera x buckleyi, zvaný také Zygocactus bridgeseii.Tyto druhy většinou kvetou v období kolem Vánoc.

Vlevo:Trubkovité květy Cleistocactus jujuiensis.Uprostřed plody a napravo květy Opuntia elatior.

Květy čeledi Cactaceae jsou obvykle oboupohlavné, jednotlivě přisedlé, různých velikotí a barev - jen modrá barva se nikdy nevyskytuje.Okvětí (periant) je zpravidla nálevkovité, jen zřídka zvonkovité nebo kalichovité.Na bázi jsou květy kaktusů obaleny pohárkovitou květní osou prodlouženou v trubku, květní obal tedy není diferencován v kališní a korunní lístky.

Plod je dužnatá, někdy jedlá bobule, obsahující mnoho semen.

*AGAVACEAE

Čeleď Agavaceae zahrnuje asi 20 rodů se 600 druhy.Až do roku 1934 byly druhy této čeledi řazeni zčásti do čeledi Amaryllidaceae a zčásti do Liliaceae.Mnoho druhů této čeledi má krátký kminek a některé jsou ůplně bez stonku; vyskytují se však i stromovité tvary, jako např. Draceana draco,kterápochází z Kanárských ostrovů.

Draceana draco

Kořenový systém je buď rhizomatózní, nebo se stává z vláknitých kořenů.Robustní listy jsou vždy uspořádány ve šroubovici a shloučeny do hustých růžic.Listová čepel je zpravidla čárkovitá nebo kopinatá a někdy na okraji pilovitá.Květy jsou shloučeny do dlouhých rozvětvených květenství, která u některých rodů, zejména u rodu Agave, tvoří laty několik metrů vysoké.Jednotlivé květy jsou oboupohlavné a skládají se z bílých nebo žlutých okvětních plátků (tepalů), které jsou volné nebo srostlé do válcovitého nebo zvonkovitého perigonu; je to květní obal nediferencovaný kalich a korunu.Semeník je spodní, jako u Amaryllidaceae (Agave), nebo svrchní, jako u Liliaceae (Yucca).Plod je obvykle tobolka, vzácněji bobule, např. u některých druhů Yucca.

Jako okrasné rostliny jsou zvláště oblíbené z Ameriky pocházející Agave se svými statnými listovými růžicemi, které lze dnes nalézt v mírných až teplých oblastech všech světadílů.Snadno se pěstují i juky, jejichž některé druhy se mohou i v chladnějších oblastech pěstovat venku, pokud jsou mrazuvzdorné.Do této čeledi patří také četné kulturní variety rodů Sansevireia, Nolina a Dracaena, které se často pěstují jako pokojové rostliny, stejně jako známé bělokvěty (,,noční hyacinty") z rodu Polyanthes, velmi ceněné pro svoji příjemnou vůni.

*AIZOACEAE (MESEMBRYANTHEMACEAE)

Přes 2000 druhů této čeledi, zvané také kosmatcovité, obsažené v asi 100 rodech, jsou vesměs listové sukulenty.Jsou to jednoleté nebo víceleté byliny nebo malé keře, často poléhavé nebo plazivé.Listy jsou vždy vstřícné, květy se trochu bodobají sedmikráskám.Mnohočetné okvětní plátky jsou však vždy nápadně zbarvené;barevné spektrum sahá od různých tónů žluté,oranžové, růžové, a zářivě červené až k fialové, purpurové a bílé.U květů kosmatcovitých se vyskytují skoro všechny barvy s vyjímkou modré.

Carpobrotus edulis, tzv. ,,hotentotský fík" z jižní Afriky, jeden ze zástupců čeledi Mesembryanthemaceae, je hezká rostlina, která je dnes zdomácnělá i ve Středomoří.

Plod je tobolka, která se při dešti otvírá a uvolňuje část semen, pak se opět uzavře a zbývající semena zůstají uvnitř.Rostliny této čeledi pocházejí skoro výlučně z Afriky.Jsou domovem hlavně v Jihoafrické republice v Kapsku, kde jsou pro tvar svých plodů nazývány ,,vygies", což znamená ,,malé fíky".

V Evropě je velmi známý kosmatec Delosperma cooperi.Pěstuje se s oblibou zejména v zahradách,protože je to jeden z mála velmi robustních druhů této čeledi, které snesou dokonce i teploty pod nulou.Sběratelé mimořádně oceňují četné druhy rodu Lithops, tzv. ,,živé kameny", které se barvou i strukturou úžasně připodobňují svému okolí a nejsou skoro k rozeznání od okolních oblázků.Druhy tohoto rodu jsou rostlinky jen několik centimetrů velké.Skládají se jen ze dvou tlustých sukulentních listů, které dohromady skládají kuželovitý útvar.Jsou skoro úplně zapuštěny do země, což je dobře chrání před výparem.Každý rok se během spotřebování vodních zásob starého páru vyvine nový pár listů.Horní strana listů je často průsvitná; tímto ,,oknem" proniká do rostliny světlo nutné k fotosyntéze.Ve Středomoří můžeme nalézt jak v kultuře, tak i zplaňelé v přírodě dva druhy rodu Carpobrotus, C. acinaciformis a C. edulis, tzv. ,,hotentotský fík".Plody tohoto druhu jsou jedlé a používají se i k výrobě marmelád s lehce nakyslou chutí.

Ve svém přirozeném prostředí dosahuje ,,madagaskarská palma" (Pachypodium lamerei) až 8 m výšky.

*APOCYNACEAE

Čeleď Apocynaceae neboli toješťovité, k níž patří i rostliny tak známé, jako je oleandr nebo barvínek, má přes 200 rodů s asi 1000 druhy.Mezi nimi jsou jak byliny a keře, tak i popínavé rostliny a stromy.Listy jsou jednoduché, s rovnoběžnými žilkami a kožovitě tuhou konzistencí.Většinou nálevkovité květy se u pěstováných rostlin vyvíjejí jen zřídka.Plody jsou bobule nebo dva měchýřky, v nichž jsou zploštělá semena, opatřená na jednom nebo na obou koncích chomáčkem chlupů, což usnadňuje jejich šíření.Mnohé toješťovité vylučují bílé mléko (latex), které může být velmi jedovaté.

Mezi toješťovitými se vyskytují i popínavé rostliny s plazivými stonky, jako je třeba Ceropegia woodi.

*ASLEPIADACEAE

Čeleď klejichovité se skládá z více než 200 rodů, které zahrnují více než 2500 druhů - mezi nimi byliny, nízké keře, popínavé a stromovité rostliny,z nichž některé obsahují mléčnou šťávu.Klejichovité mají většinou dužnaté, na bázi rozvětvené stonky.Někdy vytvářejí také dlouhé dužnaté kořeny nebo shluky hlízek.Drobné lístky jsou šupinkovité nebo změněné v malé trny.Květy mají pět korunních a pět kališních lístků.Korunní lístky jsou většinou na bázi srostlé a někdy srůstají i svými konci, např. u rodu Ceropegia.Některé vydávají příjemnou vůni, např. rod Hoya, jiné však nepříjemně páchnou po hnijícím mase, jako např. květy rodů Stapelia a Huernia, čímž lákají hmyzí opylovače.Plod se skládá ze dvou válcovitých měchýřků, které pukají po délce a uvolňují množství semen.Semena jsou vybavena létacím zařízením z hedvábnitých chlupů, které slouží k jejich rozšiřování.

Charakteristické květy rostliny z čeledi Commelinaceae (Tradescantia virginiana), které mají jen tři kališní a tři korunní lístky.